AsiJat a Eva

Hulákat na lesy kdesi v chráněných krajinách,

v snách i v peřinách,

V bezprostřední blízkosti lítosti se vracím přes mosty,

kde bouří řeka a čeká, až pohltí člověka

A7

v celé jeho kráse a nepochopitelnosti,

zdá se, že jsme hosty ve zlých časech.

Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména,

abych zůstal tvým jediným mezi všema,

náhodnýma nehodnýma...(hold nýmand)

V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku,

neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku,

upřímnou soustrast sounáležitosti,

má soukromá pasti kurtizáno cudnosti.

A7

R: Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem komorník v tvém předpokoji slasti,

sborník citátů a citů bez tvé účasti.

Samaritán, vždy když sama jsi tam.

Mám strach.

Tak třeba z nejistoty,

z toho že nejsi to ty,

kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,

jsi múzou tónotepců,

jsi ryté písmo slepců.

Jsem stopař,

jsem slovo tajenkáře,

jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře,

jsem číslo co půjčenou tužkou píšeš do diáře.

Nářez!

Neřešitelných maličkostí,

ví bůh že vášeň a výbuchy zlosti,

jsou nedílnou součástí pospolitosti dvou lidí.

Vidím jak visím na ocelovým lanku,

jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku,

vánku vlhkých nocí,

stékám po tvých bocích.

ref.

Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsme dva obrysy,

črty černou tuší,

vzpomeň jak kdysi hledala's spřízněnou duši

a teď jsi autorka příběhů pro zralé muže.

Jsem bez dechu,

skrytý mezi patry,

hledáš útěchu - vklad je nenávratný.

zatím nerozhodně, bloudíš po dně,

pojď mě strhnout s sebou.

Život bez hranic přesně podle slepé mapky,

pořád chtěla's víc

a teď to chceš vzít zpátky,

má milá, marnivá

má milá, mazlivá.

ref.

Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova,

A ty roštěnka z žebra Adamova...