Dobrodružce

Ty víš,

kým jsem,

i jak chutnám,

víš, čím se trápím,

i co je mi putna.

Zač stojí

být se mnou,

i přes ten syntetickej vzruch.

Má jediná,

budu ti dobrý druh.

Vím a vážím si toho,

čím vším si žena

projde na svých nohou.

Co bolestí a křivd

je na té cestě, a ty stejně chceš jít.

Má jediná,

z těch vět

má býti patrno,

že nám patří svět,

že mise:milujem

startuje teď.

Víš,

jak občas brečím,

když nevím kudy –

splašeným klusem

uháním

za přeludy,

za vodkou s džusem

i za pudy.

Má jediná,

s tebou

už nespěchám

Vím, v čem je to kouzlo –

ta malá bytost

přemohla láskou

zlo, co dost

chtělo mě

lapit a poválet v tlamě.

Má jediná,

tebou

přišel můj nový svět na svět,

a já tě miluji a já ti děkuji, bohyně.

T.