Kfjetina

1. Z lidí se stávaj dospělí,

protože není dost pochopení

a měním se taky já,

tou dobou s ní.

Pod muší křídla se schovává,

vždycky když tuší,

že prší ji na duši.

Z nadzemských výšek mi zamává

a srdce buší

R: Je květina

a jediná, co věří

že zvěři dá se věřit,

že na trnitým keři

dá se spát.

2. Uprostřed nebe je díra

a právě víra v ni jí otevírá

poslům z cizích světů

jak střelám kulometu

|: podléhám ti :|

R2: A ty si ta

láhev nedopitá

skrytá áá

v krytu trilobita

3. Na hrotu pera mám větu,

která zůstane do večera nevyřčena

jinak ztrácím cenu

nechci být autorem frází

jak voda z prolomených hrází

|:unášíš mě:|

|:Na tisíc malejch kousků rozložím si svět

a pak zas poskládám, no a ty budeš zpět.

Já budu moudřejší a ty šťastnější jen mi věř :|