LeHomoLe

1. Tak zase jeden den úzce spjat s realitou

S vůní tvou, a touhou tou co nejde ovládnout

Chvíli plout jen, tak ve dvou

Pak si lehnout a mít prosté radost

Z toho že žít můžem, i když jen jednou,

Ale tím spíš člověk, člověku blíž

Dokud to nepochopíš

Tak budu nekonečně psát

Tisíce básniček

A budeš jedna z mých... holčiček

R: Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu

Každém druhej má ženu

Jen já žádnou neseženu

Věra a Luděk a Radek s Ríšou

Se poznali včera a už si spolu píšou

Vasil má Natašu a Heindrich zase Ilke

Julio má Okašu a Brabcová je s Jílkem

Had má svojí hadici a maj spolu hádky

Jen já rušim tradici a držím se matky

Protože ta mi, vždycky říkala že život je jako bonboniéra

a že je vcelku jedno kde začnu

2. Tak jsem si řek, že když mám takovej pech

Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech

Což vyrazilo dech především těm co jsem znal

Snad proto v posledních dnech se drželi dál

A já to nechápal a toužil po lásce

A ve vroucím objetí, tak jako v pohádce

Stal jsem se objetí samoty v zajetí,

A že je ti to jedno... tak to mě celkem sebralo

R: Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu...

Protože ji mám rád