Markétce

Ami

Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy

nás přátelé odsoudili a hnali před popravčí čety

Ami

Kolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu

já nikdy odvahu neměl bych přiznal svou vinu

ref.:

Kolikrát Markétko mával jsem Tobě

Edim Dmi

to ty jsi odteďka má poslední oběť

to s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

Dmi

a zůstanou v Tvém těle

jak tóny neznělé

Ami

při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti

čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti

Ami

rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty

otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti

kolikrát Markétko hrával jsem Tobě

Edim Dmi

to ty jsi odteďka má poslední oběť

to s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

Dmi

a zůstanou v Tvém těle

jak bytosti oněmělé

Ami

za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru

a není větší lež než pravda o nás dvou

Ami

snažím se obelstít lásku - potvoru

aby mě nechala vznést se za tebou

kolikrát Markétko psával jsem Tobě

Edim Dmi

tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď

Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce

Dmi

a tam mé tóny nedozněly

a já zůstal necelý

Ami

kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy

Dmi Ami

jimž pod gilotinou se zalíbilo