VeSmíru

Do řádků tvých řas,

ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz,

do všech tvých částí, do peřin,

pak vesmír, vejde ve smír.

R: A my vystoupáme výš, nad střechy paneláků

a až budem k sobě blíže, z vlčích máků,

ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen,

můžem pomalu se vkrást, nejistým krokem nad propast.

Pod kůži do tepen,

se vpíjím a tuším, že musím ven,

skrz hloubku ran, pak vyprchám,

tvůj vesmír, vejde ve smír.

R: A my vystoupáme výš, nad střechy paneláků

a až budem k sobě blíže, z vlčích máků,

ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen,

můžem pomalu se vkrást, nejistým krokem nad propast.

Jsi bezbřehá řeka v tvých peřejích tonu bez dechu

a tam, kde do moře vtékáš nás necháš utonout,

jak dva vojáčky z cínu v útrobách veleryb,

hledíme na hladinu a ještě na vteřinu.

R: A my vystoupáme výš,nad střechy paneláků

a až budem k sobě blíže, z vlčích máků,

ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen,

můžem pomalu se vkrást, nejistým krokem nad propast.

Ve smíru teď unikám na půl cesty k tobě Křičím do ticha.