Pod šedou oblohou

Pod šedou oblohou den se v chladných slzách brodí,

listy spadnou poslední a nebe první vločky shodí,

chvíli leží, ustrnou, pak se zemí se rychle spojí,

okouzlí tě najednou tou změnou stále tajemnou,

na chvíli vidíš dál a dál.

Je tichá noc a vzývá tě do svých krajů čísi přání,

vábí a zpívá ti něčí hlas, ty nemáš zdání,

loučí se vítá tě stejnou větou bez ustání:

"Nechoď s duší zamčenou, za mříží, i když zlacenou,

zůstaneš pouze sám a sám."

Pohádka skrývá, co znali a kam až došli včera,

kam se kdo dívá a jaká kdo ctí desatera,

s čím dobro splývá a koho oheň nespálí,

to dítě zná, když usíná, teď mámin hlas už nevnímá,

pohádka plyne dál a dál.

*: Hledáš dál a kdekdo se ti vysmívá,

že slyšíš trávu růst,

spíš či bdíš, ta struna stále přeznívá.

Je tichá noc a vzývá tě do svých krajů čísi přání,

vábí a zpívá ti něčí hlas, ty nemáš zdání,

loučí se vítá tě stejnou větou bez ustání:

"Nechoď s duší zamčenou, za mříží, i když zlacenou,

zůstaneš pouze sám a sám."

Pod šedou oblohou den se v chladných slzách brodí,

listy spadnou poslední a nebe první vločky shodí,

chvíli leží, ustrnou, pak se zemí se rychle spojí,

okouzlí tě najednou tou změnou stále tajemnou,

na chvíli vidíš dál a dál.