Deratizační

Já jsem ten kdo hnán je osudem

přes devatero hor a devatero řek.

Se svou píšťalou, sem věčným tulákem,

mám boty prošlapaný z těch nekonečnejch štrek.

Já jsem ten kdo je věčně sám,

jsem růže mezi trním, jsem pýrem mezi lnem.

Toulám se od hradeb ke hradbám,

jsem realita, skutečnost i mámení snem.

Já jsem ten kdo nezvaný je host,

každý se mi štítí, nikdo mne nechce znát.

Zavřeli by přede mnou i padací most,

jenže všichni potřebujou deratizovat.

Já jsem ten kdo i k vám zván byl,

primasem a rychtářem, před pár lety kdysi.

U vás bych však zle pochodil,

když měšťani a radní jsou potkani a krysy.