Podzimní noc

Podzimní noc mlhavá

smutek v duši roztává.

Mrak zahalil úplněk

jako moji mysl vztek.

Marnost, pláč a zoufalství,

co bude dál? Kdo to ví?

Zde je rada bezcenná

má víra je zlomená.

Podzimní noc mrazivá,

úplněk se nedívá

na bolavý zklamání,

kdo šílence zachrání?

Kdo mě k zemi dobije?

Naděje už nežije.

Bludný kruh se zavírá

a všechno krásný umírá.

Slepá nebo s páskou na očích

má v rukou loutku bezbrannou.

Předstírá radost, štěstí, smích,

krutě tě zkouší svojí hrou.

Chvíli se vydá napospas,

rozpálí touhu skrývanou,

a vzápětí ti srazí vaz…

Podzimní noc sychravá,

úplněk se vyptává

zbytků mýho vědomí,

zda mou bdělost nezlomí.

Navěky jsou pohřbeny

života stromu kořeny.

S rozkvetlou korunou

zahalí se brzy tmou.