Říkanka

Ami

Jsme zahalený nikdo nás nevidí

jsme pokrytý jsme ošklivý

jsme za oponou kterou prosvítá

naše nepřítomnost jsme odnikud

jsme hlasy mrtvých které zpívají

jsme smutný živých nejen potají

jsme lehká píseň která varuje

jsme kýč na římse pod nímž se panuje

a tupé meče do spánku bodají

když bojíme se odkud nás sledují

jsme větru závan a žádná naděje

jsme velký balvan který nehřeje

jsme slzy v očích a úsměv ve ksichtech

jsme hnusnej kostým lezeme po čtyřech

jsme bolest kostí který už mrtvý jsou

a naše oči jsou vyhaslou lucernou

žijeme pod mostem kterej už vypadá

jako most do města kterej se propadá

a sny už nežijí umřely posté

obloha mrtvá je tak květy noste