Co se v mládí naučíš

Co se v mládí naučíš, je prej základ moudrosti

Jenomže ve stáří najdeš jenom snůšku blbostí

A jak dlouho trvalo ti nežli jsi to pochopil

Že jde o to, zapomenout, co ses v mládí naučil

Sotva jeden začne chodit, na vlastní se postaví

Už ho nutěj nosit hadry zděděný po fotrovi

A už mu lámou do palice všechnu moudrost života

A už mu jeho radost krade zbytečnost a nicota

Putuji sám

a na cestu se ptám

bílých oblaků

Ale všechny velký věci byly dávno řečený

A všechny velký knihy už byly dávno napsaný

A všichni velký lidi už hnijou dávno pod zemí

Zbyli jsme tu sami, jsme v prdeli, jsme ztracený

Putuji sám

a na cestu se ptám

bílých oblaků

Tak pořád jseš jak na trní a nevíš, co tě naplní

Laciný štěstí? Instantní duchovno?

Hledáš, co tě zachrání od trpkýho poznání

Že co ses v mládí naučil, je ve stáří na hovno