Rezavý šíny

Všechno je vlastně, dávno už jiný,

stříbrnej vítr odvál čas.

Do dálky mizí rezavý šíny,

vyčichla věkem kolomaz.

Za obzor vedou kopyta švelů,

z kolejí hádám zas a zas.

Proč touhle tratí dál nedojedu,

proč slyším krákat havranů hlas.

R: Rezavý jsou dávno tyhle šíny.

Zpuchřelý jsou kříže kolem nich.

Na stromech už hoří jeřabiny,

ze rtů mi už vítr urval smích.

Jako bych slyšel z veliký dálky

dunění strojů, rachot kol.

Mrazivý noci ve svitu Polárky,

chvějivej tón harmoniky v moll.

V patnáctým roce na týhle trati

nechalo mládi pardů pár.

Plameny ohňů už vítr nevrátí,

ten asi jedinej nezestár.

R: Rezavý jsou dávno tyhle šíny.

Zpuchřelý jsou kříže kolem nich.

Na stromech už hoří jeřabiny,

ze rtů mi už vítr urval smích.

Strážnímu domku propadla střecha,

ze slepejch oken táhne chlad.

vyhaslej oheň teplo nezanechá,

z prázdnýho stolu šklebí se hlad.

Všechno je vlastně dávno už jiný,

zarostla trávou tahle trať.

Přestal už syčet píst u mašiny,

tak už se tuláku konečně vrať.

R: Rezavý jsou dávno tyhle šíny.

Zpuchřelý jsou kříže kolem nich.

Na stromech už hoří jeřabiny,

ze rtů mi už vítr urval smích.