eSeRóčko

On ve svý kanceláři v klidu házel šipky,

na starý projekty se snášel nový prach,

občas se napil piva nebo krmil rybky

a s prstem v nose čekal na konečný krach.

Pak přišel domů a v předsíni se nezul,

lehnul si na kanape, koukal do stěny,

manželka skučela jak poraněný nazgúl,

na nose blejskaly se brejle kostěný.

Něměl v sobě násilí, a tak to celkem snášel,

až teprv k večeru poprvé promluvil,

stoupnuv si na kanape, přemoh lehký kašel

a všechno ze sebe vyřval do ticha vil.

Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát,

rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát.

Byl duchem zpátky a věděl co má dělat,

teď už v nich neviděl jen zrůdy zkažený.

S každym dalšim miliónem začínaly bělat,

chodil s nima na tenis a smál se na ženy.

V hospodě vyřizoval byznys eseróčka,

na stole u Karafy zvonil telefon.

Sekretářce ve výstřihu hledal rybí očka

a úhoř na talíři odkryl skeleton.

Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát,

rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát