O strašlivé vojně s Turkem

1. Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě,

vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší.

Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci,

chytli jsme se korbelů a poručili další.

Pak jsme domů vzkázali, ať ženy pečou koláče

a pošlou nám sem brnění a taky pivo černý,

tušili jsme příležitost pro historky čerstvý,

a tak jsme vyšli s písní na rtech, jak Landovo věrní.

R: Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva,

my pijeme ovohuč, v troubě se peče kráva,

Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva,

my pijeme ovohuč a už jsme našli grál.

2. Na louce jsme stáli celkem v pevném sevření,

nohy nám moc nesloužily a taky jsme se báli.

O ramena opření jsme rovnováhu hledali a

kalným zrakem viděli jsme Turky táhnout z dáli.

Kdo moh ještě utíkat, tak do krčmy se vrátil,

a ti co tam zůstali už psali že jsou zdrávi,

někteří jsou u vesel na lodích turků otroci,

ti co byli pohlední v harému krmí pávy.

R: Turci táhnou na Mohuč...