Průša

1. Z hospody na návsi je slyšet polku, jů dů dů dů dů,

v úplňku na hrázi v křoví se krčí, jů dů dů dů dů,

posedlý potřebou chytit si holku, jů dů dů dů dů,

funí do rákosí a temně vrčí, jů dů dů dů dů. Ho ho.

R: Stejně si samy za to holky můžou,

že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,

tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou,

pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

2. Skončila zábava, Růža se vrací, Průša je úchyl,

sama jde po hrázi a nemá strach, Průša je úchyl,

tlustá a opilá chvílemi zvrací, Průša je úchyl,

častěji upadne, polyká prach, Průša je úchyl.

R: Stejně si samy za to holky můžou...

3. Teď došla k Průšovi mátoha tlustá, Průša je úchyl,

deviant útočí, mizí s ní v píru, Průša je úchyl,

drtí jí ňadra a líže ústa, Průša je úchyl,

hledá kde nechal tesař díru, Průša je úchyl.

R: Stejně si samy za to holky můžou...

4. Průša už usíná ukojen doma, Průša je úchyl.

Naplněn pocitem jaký maj rváči, Průša je úchyl.

Růženu opouští lihové koma, Průša je úchyl.

Nic neví k domovu po hrázi kráčí, Průša je úchyl.

R: Stejně si samy za to holky můžou...