Každý strom má svůj stín

Déšť bije do jizev prastaré matky Země

Kdo spatří neuchopitelnou krásu paní z jezera

Kdo smí nahlédnout pod závoj vodní hladiny

Šeptej v tmavých dnech slova kouzelná

Každý strom má svůj stín

Listí ševelí, jehličnany šumí

Každý strom má svůj stín

Zde tepe pravý život

Každý strom má svůj stín

V jeho chladu v srdci mrazí

Každý strom má svůj stín

Jejich království ne každý spatří

Žádné světlo nevstoupí

Pod jejich korunu

Jen ten, kdo vchází s pokorou

Cítí vůni jehličí

Tam obrazy života vstoupí do jeho nitra

Vejdi pod klenby mohutných vrásčitých dubů

Dlouhý stín, v něm ohlodané kosti

Staré, zetlelé v listí roky hnijí