Koloběh vod

Plujeme tiše,

kam, nikdo neví.

Z neznámé říše

zpíváme zpěvy.

Ze hlubin země, z tajemných skrýší

tryskáme vzhůru v půlnoční tiši.

Přes strmé břehy, kol skal a lesů

letíme prudce v divokém plesu.

Lesy se chvějí

pod naším skokem.

V šíleném reji

letíme tokem.

V krajině rovné, v klidu a míru

hltáme pěny divokých vírů.

Sonáty svojí andante hráme,

na vlnách svých je ukolébáme.

Dech širých plání

vášně nám hasí.

Do vod se sklání

bohaté klasy.

V jezeru tichém šeptáme s břehy.

Zjasněné nebem, plny jsme něhy.

Noci když jasné lehnou si v kraji,

stříbrné hvězdy s námi si hrají.

Touha však stará

po dávné pýše

v srdci nám hárá,

žene nás výše.

Neznámé ruce v oběť nás berou,

přitisknou k sobě na hruď svou šerou.

Mračný naš koráb vichřice ženou,

ztemněla přída šedivou pěnou.

Letíme prudce

zvířeným nebem,

sraženy v půtce

ohnivým hřebem.

V rachotu hromů, skuhrání bouří

padáme dolů ve mračen kouři.

V tisíci slzách stříkáme kolem,

zničeny pádem, zlomeny bolem.

Šedivým hávem

skryje nás země.

V objetí tmavém

tiskne nás jemně.

V půlnocích šerých, ve tmavém koutku

čekáme dotek čarovných proutků.

Čekání zvolna v spánek se mění,

o taji sníme znovuzrození.