Tajemství hlubin lesa

Ten carovne temný les me skrývá cestu svou

Doufám ne marne dnes v nej vnorím duši mou

Jakýs starý sen me nutí do zdejších kraju

Dlouhé roky ríká: "jdi, vydej se na cestu!"

Zahalený lesa tmou už zanedlouho jsem

Kvílení zvere ruší ted v mojí mysli klid

Strachuji se neznámého a ten divný sen

Co desí me svým tajemstvím, musím pron najít klíc

Znavený už cestou svou usínám na strome

Ten sen se zase navrací me ceká krušná noc

Krik mladých od kánete jež leží tu v hnízde

Nedá me chvíli spát ted už toho mám dost

Po noci strávené v korunách jsem znaven ješte víc

V ptacím hnízde nacházím jen mrtvá mládata

Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní

Vždyt vecer ješte živá byla tot smutná záhada

Už dávno prece musí být rozjasnený den

Po svetle ani vzpomínka, stále v temnote

Co deje se tu v techto místech je horší nežli sen

V hruze pomýšlím na útek stejnou cestou zpet

Na chladné zemi však už není cesta jako drív

Zdešený mám hruzu z tech míst tajemných

Návrat zpet tu smysl ztrácí kam uniknout nevím

Sen odvahu dodává, ríká:" jdi, kde je stín!"

Nezbývá než uposlechnout predstavy mé hlas

Pronikám do hloubi mrazu stále níž a níž

Když v dáli za skalami vidím ohnu zár

Prece jen u cíle jsem, bohum lesa blíž

Mezi stíny stromu v hlubokém hvozdu

Ovládnutý náladami tajemného šumení

Mezi prameny vod a drevin korenu

Stojím a vzývám matku prírodu

Synem lesu cítím se celým srdcem

Od skal temných ozvena dávnou mojí matkou

Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem

V tuních krytých krovinami na veky spjat s prírodou

Když deštových kapek na kraj se snáší prehršel

Poznávám tu neskutecnou sílu zemských živlu

V hloubi lesu nalézám útechu své duše

Domovem mým je krajina kde žije láska stromu

Když zmocnují se nitra mého pochmurné nálady

Samota sžíravá dusí a trýzní

Objímám stromu kmeny jejich mocné duše

Štestí vznešené svítá až zárí