Ve stínu starých dubů

Pohleď, jak se drolí lidské království

Zvony bílých kostelů naposledy zní

Věže si zoufají, čas se mění v prach

Věčně ale šumí vítr v mocných korunách

Kde proudí míza čarovná

Tam moudrý poutník rozjímá

Ve stínu starých dubů, kde se kříží cesty vlků

Ve stínu starých dubů, tam slyším hymny lesů

Písně o dávných bojích, o noci a o čistotě

Ve stínu starých dubů nepohasnou naše ohně

Pohleď, jak se ztrácí, co silným se být zdá

Vzácný kov náhrobků v bouři oprýská

Jejich pyšné nápisy déšť roznese

O pravé slávě zpívají si stromy po lese

Kosti pravých hrdinů

Přikryje zlato podzimu