Bílá labuť

1. Krouží labuť v oblacích bílá jako sníh, smí už letět za sluncem, už směr jí teplem dává,

D dmaj7

přichází její první cesta daleká, snad proto ani nespěchá,

h G D dmaj7h

já vídal růst ji na řekách a teď mi křídly mává, musí dál za svým posláním, já vím, vím.

D dmaj7

R: Stoupat jak dým, já chtěl bych říct jí: "Též poletím,

dávno už vím, že s tebou cestu svou neztratím

D dmaj7

a z výšek vidím, jak malý jsem, jak vypadaj' hory a zem,

uč mě létat a žít, uč mě létat a žít."

Tíhu svou znám, čas labutí když se přiblíží,

v lásce je mám, snad proto už mě nic netíží

a z výšek vidím, jak malý jsem, jak vypadaj' hory a zem

uč mě létat a žít, uč mě létat a žít.

2. Mizí labuť v oblacích bílá jako sníh a já v rozpacích tu stojím, hledám její pohled hřejivý,

že zůstal jsem tu sám, je asi jenom malý klam.

Snad mě tady nenechá, snad se brzy vrátí a zas mě bude učit žít, žít, žít, chci žít.