Bůh

Bůh, to jen se vánek vzduchem chvěl,

to slovo prožil jsem a šel, jak dítě poznat jsem je chtěl.

Bůh, to slovo znamenalo víc,

než jsem si stačil v duchu říct, znám světa rub, chci poznat líc.

Bůh, snad jsem to špatně vyslovil,

snad chtěl jsem víc, než dals mi sil a padnul meč, jenž poranil.

Bůh, jak mohlo stát se, když jsem šel,

na co jsem to jen zapomněl, kéž bych zas prožít znovu směl.

Že Pán, to je ten, kdo k sobě zavolá.

Pán, to je ten, kdo lásku má.

Pán, ten se smutným srdcím dovolá, s každým se zná.

Bůh, to je to jediné, co mám,

když už tu všechno postrádám, s Ním střípky štěstí poskládám.

Bůh, musím být, jak mě myslel Bůh,

a vánkem zachvěje se vzduch, stanu se láskou, to jsem chtěl.