Duše lamp

Za nocí dívám se do duší lamp.

Nikdo netuší, jak hluboký strach

tam je schován,

izolován.

Za nocí bílých mám strach z černých dní.

Pocity sdílím jen s popsanou zdí.

Tam jsem schován,

archivován.

Ale něco mi říká, že svět se mě týká.

Na světlo si zvykám a venku je den.

Něco mi říká, že ve mně je síla

nepadat dolů, ale vypadnout ven.

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se ptát.

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se bát!

Za nocí tichých jak je oceán,

obálka prázdná jsem a bezcenná.

V ní jsem schován,

zpacifikován.

Za nocí smutných se někdy vydám

ke starým hrobům, k pyramidám.

Tam jsem schován,

mumifikován.

Ale něco mi říká, že svět se mě týká.

Na světlo si zvykám a venku je den.

Něco mi říká, že ve mně je síla

nepadat dolů, ale vypadnout ven.

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se ptát.

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se bát!

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se ptát.

Padnout a vstát,

vstát zas a jít.

Co chci, to udělám

a nebudu se bát!