Borský okruh

Skleslá je duše, ne víc než příroda

Nezdárný konec tuše

Skleslý je šelest stromů

Které vítr rve s ozvěnou domů

Skleslá je píseň, jež ráno kdosi pěl

Však neznáte tíseň

Co já v horečce prožít jsem směl

Nepomůže ni z horečky probuzení

Již celý svět spadl do chladného poblouznění

Píseň neslyším, jen rytmus, ne tón

Cítím, že blíží se mohutný skon

Naruby obrácena bez páteře

Pode mnou obnažena leží

Matka příroda a krvácí

Mnohý z ní však ještě těží

A jak vroucně přitisknut k ní ležím

Z milosti svého srdce

Vpravila na jazyk mi zhoubný jed

Abych neplýtval slov pro tento ubohý svět

Samá voda, v čem to šlapu jen?

Netopýr střemhlav padá, přerušil svůj let

Již nepláčeme v lesích za noci

Jsme zneuctěni městem

Jiný je smutek, není pomoci

Světlo, co za noci proudí ulicemi

Dovolává se vzkříšení, netopýr střemhlav padá

Co spatřil z kolemjdoucích?

Jen jejich nehorázný zjev

Či napumpoval do nich sen, ve kterém on saje krev

Pak projíždí vůz nákladní

Katerála jeho světel noci

Dovolává se vzkříšení

A netopýr, co se rychle vyhnul srážce

Potažmo snaží se o modlení

V opuštěných halách starých továren

Kde noc ve vodu se mění

Vlahý beton oplakává den

Tam mezi rezavými háky

Zavěšen přes den je netopýr

A v noci vyučuje spící ptáky

V korunách stromů k modlení