Člověk dělník

Dělník ráno přetrhl svůj sen

Jeho dílna volá po šedé práci

Člověk zarmouceně probuzen

Ta noc nebyla bez emocí

Za dveřmi domu krutý vládne mráz

V led se mění šedé slzy

Město je pokryté závojem krás

Které však pramálo lidí má v duši

Prochladlá tvář obyčejného dělníka

Tak stejně nicotná jako tisíců dalších

Nikdo z nich neví o mysli člověka

Hlubší a divnější než pravda dnů všedních

Za nocí těžké stroje ovládají snové vize

Potemnělé budovy, chrámy a koleje

Jsou náplní nitra, průmyslové práce

Zas a zas ta stejná místa, jak za noci, tak za dne

Prochladlou rukou když chopil se nářadí

Šedý olej vtéká mezi prsty, staré a udředé

Pánem je nad kovovými tvory, na dávné sny vzpomíná

Kam všude mohou vést kroky, když člověk zadřímá