Frézovat Měsíc

Už ani vaťák nezahřeje

Už ani čelovka nesvítí

Vzpomínka vzlíná jak odkudsi ze sna

Sněného v zákoutí pracovní doby

Cos matně noří se temného z mokřadu

Mé vlastní ostatky vpletené v kovu

Třináct mých lebek a břemeno břitů

Mé kostry srůstají s žebrovím stroje

Vzpomínám, že jsem už tolikrát zemřel

Vedený touhou frézovat Měsíc

A noc je překrásná

I ona samotná stíná své lampy

Pochmurná elektroeroze nokturna

Fabrika na marnost

Marnost nad farnost

Vstávej a opouštěj svět živých lidí

Musíš jít s námi za prací do tmy

Každý hlupák políbený nocí

Cítí se být jejím vyvoleným

Ty ale víš, jak ukojit hlad

Její a svůj a výroby

Následuj šedou touhu

I ty musíš frézovat Měsíc

Chrliče zvracejí palčivou tmu

Stín vrata věčnosti vypáčil

V cementárně se opět svítí

Je třeba vyrobit nové noční nebe

Nové planety a trabanty z betonu

Nové souputníky a protivníky z kovu

Těžce hrubovat frézou

Dokončit zahloubením

Vykousat ozubení

Frézovat Měsíc