Kola za klenbou

Když ulice ve svém tlení mrznou

A když v dechu vesny znovu tají

Tehdy nejsilněji vnímám zrůdná soukolí

Za popelavou klenbou nebe

Zubatá kola skrytá za šedí

Tichá a přesně v sebe vložená

Nesčetná

Drtí kámen v mrholení.

Viděl jsem zástup zhýralců

Okrádali město o jeho strupy

Klamáni spěchem, jenž jim sliboval

Zdolání cesty bez jara a bez podzimu.

Soukolí se neznatelně pohnulo

A jejich kosti sežral první závan větru.