Literát

Jak mocných kolísek ve své prostotě dosáhli

Kolik podmočených prken zdvihli z mokrých luk

Jak nádherně se vzepřeli límcům světla kolem krku

Zato dlouhým jak vlasem

Potáhli komínová pohřebiště

Stálým zaříkáváním vlastně

Obnažují nevěřícím dásně

Při jejich smíchu

Tak tropicky nežádoucím

Nás chlad louží denních

A příkopů nočních

Opravňuje ke zlovůli

A ozvěně vizí do hlavy

Zadrátované

Smaltované

Potlučené

Přivezené a odvezené

Právě posunuté

Oči myšlenky zvonce

Na ulicích v zemi,betonu

A jako součást

Hamižné poživačnosti

Ale nejsem literát

Bohové v odpočinku zasklení

Odsouzeni k pití jsou

V tekutině mastné

Tepelně uhlím odvzdušněni

Však nedýchali předtím již

A mě probouzí v postavení

V očích stín jako mříž

Téměř ze mě vězení

Kobka senem vystlaná

Však přetrvám to zastření

Krev v listí se mění

Suchá je jak čapka ve větru

Vidím jen stromů vlnění

Proti nebi zrní se

Snad bouří

Nevolnost probouzí.

Válka je

Pánem králů