Monument

Tam na předměstí šedé smrky

Smutné, mezi budovami jsou špinavé

Avšak truchlivě zahajují pochod do hor

Kde víc bratří pohromadě je

A větve do země sytě zelené zdravě rostou

Tam na předměstí šedé smrky

Duše lidí propastně melancholické

A nízké řady domků též směřují do jádra čtvrtí

Jež probouzí žal

Život již ztratil ten posvátný řád

Zde v domech visí kabáty v chodbách zšeřelých

Život opustil toto duchaplné místo

Vítr nikdy neoblékl se do klidu těchto chodeb

Jen slepě poletuje, blouzní po lese

Zkrz schřadlý sad jen někdy

Prožene se s něhou živlu téměř cizí

Uloží stařičkou větev

Do vrstev trouchnivého listí

Tvosrtvo a duchovenstvo v proudech

Klíčí v záhybech kmenů

V místech, kde dům vyrůstá ze země

Též není barev, není veselí, není pohybu

Hřeby zatlučené na zdech, stromech

A vítr raněných zanechává

V zahradě modrobílé cáry

Snad sních či déšť?

A okamžiky světla za dne mizí

Světla noci jsou ta světla vizí

Hněv vlastnosti bouře přebírá

A v bouři převlečen jsem já

Tu noční bouři, co barvu, skvost svůj, ukrývá

A spícím bude navždy cizí

Ta bouře, co svahy noci dobývá

Zděné labyrinty nejsou záchranou ani hněvem

Vysoké stožáry nejsou zákonem ani monumentem

Toulám se nocí

Zneuctil jsem noční oblouhu

V duši však duhu přenáším

Její konstrukci bez barev

Voda, když dopadá na zem

Povolává mě do služeb

Než samo Slunce počne práci

Tam na dvou místech stojím já

V rozpolcenosti své stavím duhy lešení

Ze dvou stran od středu najednou

Než obarví pak Slunce moji práci

Skonávám rychle, když vidím, jak se mraky ztrácí