Mototaur

Odmalička nosil v malíčku značky

čísla strojů celé čtvrti, poznával je podle chodu

historie závodů choval v duši jako lásku nebo smrt

Plakal že musil na sedlařinu

ale nezlomná matka nepovolila:

„Chceš někoho doživotně zmrzačit,

sám odejít s hlavou zvlášť?“

slýchával k snídani obědu večeři

až hřebíky v ústech přestaly bodat

kůže zpřívětila tráva zachutnala

Po vojně vytáhl matku znovu na terén tajnou

vkladní knížkou — neslevila slovo:

„Vyber, buď motorku, nebo mámu,

zatlouct skobu s provazem dokážu!“

Pak spadla z nebe válka

Peníze zhltla mouka mýdlo pár košil nový gauč

Jen prospekty výstřižky příručky rostly

sladký ideál dvouválce speciál

učinil z morku olej z krve benzin

z kostí trubky z pleti smalt

z rukou řídítka z nohou gumy

z prsou nádrž z vnitřností kardan písty

z vlasů dráty z očí reflektory

z hrdla klakson z úst karburátor

z mozku mraveniště Velké ploché

z nervů asfaltky celého světa

— Mluvil k nám, k stovce neopatrných pěších,

jménem Autoklubu. Našel mne

z pódia… „Mámu zabili! Nevíš?

V Květnu! Pomáhala barikádníkům. Jediná

rána, která tam padla.“