Nad propastí dne

Ubohý vládče krátké tmy

Těch sedmi nocí nade dny

Tys vysál morek z hvězd

Já svědek jsem byl

Ty vládče rozporů

Co trháš duši ve slupce

A vléváš černou duši do stromů

Které jak trychtýře stíní

Klid černých v reji šedých míst

A lesklou hladinu v příkopu

Za noci plná odporu

K hvězdám, měsíci

K sobě jak pochodni

Planoucích názorů

Proč netrháš tmu na místech jiných

Nad hlavami tupých těl

A mě nenecháš v tekutém černém temnu

Za noci bez hvězd

I ve mnou proklínaný den

Vládče rozporů ty poživačné černé oko

Proč kmitáš se mezi stromy

Strhnu tě svou duší zemdlelou

Extaticky větrem odranou

Já stavím tobě pomník z prachu

A slz co vytékají do uren mrtvých

Modeluji hnus tvého těla

Nad protrhávající se propastí dne