Národ

Společné slunce i hrob před námi

jsou všechněm jdoucím cestami

nejshovívavějším svědkem

zde v přemýšlení křehkém:

agrárník myslí na dobytek,

rodiče na blaho dítek,

handlíř, kde zisk mu zraje,

a dělník třídní na partaje.

Turista, zda je cesta značkována,

přírodní krása zachována,

neb konec konců z vesnic lid

chtěl všemožné by pohnojit,

když zem přec není žádným hřištěm.

Stanuv před hradu zbořeništěm

měšťák, na zašlou krásu hledě,

zvlášť vyzná-li se v vlastivědě,

vzpomene slavné minulosti;

patriot zejména pln zlosti,

že nemáme víc krále,

zasteskne, a tak dále.

K troskám vížící se probrav fámu,

usedne a dá se do salámu,

pojídaje k tomu bílý chléb,

který dobrých lidí vymyslela leb,

všemu černému jsouc nepřítelem.

Ký div, že v dnešním čase skvělém

demokracie, když vlezla lidem do hlavy,

bohy má, jenž jak chléb bílí, mazlaví!

Lidé jak bohové stejného jsou kabátu;

není možným přemýšlet jim o nějakém sabathu.