Neopravitelní lidé

Nemravná lůza bez pracovní morálky

Pokradmu se množí, snad se chystá do války

Nikoli ve špíně, krvi a starém listí

V prosluněné konstrukci se rodí zcela čistí

Jejich oči tupě září, mlhu tříští neony

Neopravitelní lidé opustili náruč tmy

Ať špína jak betonová opona

Padne na neopravitelné

Kosti a prázdné hlavy praskají

Umbrtka je totiž slovo stelné

Ať špína jak betonová opona

Pokryje dosavadní děje

Kdo její hrany přibrousí

K pochvale a povýšení spěje

A pak směle nastupují šedé vozy s radlicí

Projíždějí Petrohradem, Umbrtkovou ulicí

Hrnou maso, kluzké kusy rozdrcených tupých těl

Které k sobě neváže ani spárovací tmel

Navěky pak vládne umbrtkovský kolorit

Zvuk perkusních bucharů nenaruší noční klid