O šedé moudrosti

"Procházíme mlhou jedině tak, že ji necháme projít námi

a slunečním oparem jedině tak, že jej necháme rozbít se

o naše čela."

Kráčíme hrdě, nikoli však vzpřímeně

Záklonodárství krásné a účelné

Naše putování je pohřbem i oslavou

Viděli jsme konec všeho, jak se řítí noční tmou

Železo mezi listy s popelem se snoubí

Mocné věže mezi kmeny mlčí temnou ozvěnou

Vzdálený ryk tramvají našim duším odhalí

Že srdce měst se ukrývají v lesích

Šedý smutek, šedý hněv naši moudrost provází

Svázáni jsme s výjevy, které okruh připraví

Pusté nabe nad hlavou daruje nám déšť a mráz

Šedá moudrost skrze nás nová jména dostává

Stín protíná další stín, vyhne se nám letní čas

Dýcháme hlínu a cítíme tep betonu

Náhrobky tuposti nám noční stezku lemují

Polní cesty nás drží travnatými dlaněmi

Jsme jejich poslední králové