Okruh popílkoviště a sny o špíně

Mé sny jsou každonoční špína

Zavodněné ulice, bezbožná to víra

Trolejbusy v mlze ve snech často vidím

Otvírám své srdce je v něm černá hlíná

V ponurosti světa nočních ulic města

Kráčím schvácen v nitru do čtvrti Božkova

Podivné místo ukrývá se v lesích

Brána do budoucnosti, světa bez lidí

Morbivod a Strastinen - Umbrtkova legie

Při bouři za Božkovem na popílkoviště

Oblast kraje plná betonu a prachu

Tam povstávají v mysli vize představ a snů

Za doby působení Pána z Teplárny

Přes celé město proudil popel splavený

Teď překlenut je práh budoucnosti

O století vpřed jsme se vydali

Lidské pokolení bylo vlivem nesprávných činů

a myšlenek svrženo v úpadek až záhubu.

My jsme tupým lidem zastínili slunce, měsíc a hvězdy.

V našem průmyslově - industriálním ústavu byly postaveny staré stroje.

Napájeli jsme je naftou, zatímco jsme se krmili hovězím masem

(to nám dodávalo sílu na práci). Zabili jsme svět slunce,

barev a nových, nesprávných věcí. Dlouhé učení lidí

o věcech správných a špatných se po časo zdálo být marné.

Téměř nikdo se nechtěl dobrovolně vzdát slunečního světla.

Započali jsme tedy stavět naše veledílo.

Nad městy se zvedaly obrovské ocelové kryty.

Veškerá špína byla natlačena do duší i těl lidí.

Kdo byl správných myšlenek a strůjcem svých špínostrojů pán,

ten se s vůlí naší stotožnil. Kdo byl špatně,

byl zahuben betonem či železem. Inu, zbylo nás asi deset.

Stupidní civilizace upadla v beton

Jen pozůstatky domů nacházíme ve městech

Příroda za staletí plnou sílu nabrala

Nová velká zvířata chodí v našich lesích

Nikdo z nás dvou neví v jaké době jsme

Až vrátíme se z okruhu staneme ve městě

Krajina pokaždé jiná v době nejasné

Do časů černého kovu se za deště vracíme

Zase vidíme bezduchost slepých a tupých davů

Ještěže mé sny jsou plné trolejbusů

Věčný déšť nad Plzní z vrstvy betonových mraků

V oparu noční mlhy vidím konečnou tramvaje

Zase se otáčí tramvaj v šedivém městě

Kráčím po betonové cestě na přehu řeky

Úzká ulice, voda, tma stará tramvaj duní

Znovu ta konečná, jdu stejnou cestou

Atmosféra kanalizačních stok unáší mě i ve snu

Vchody kolem řek, je to Plzeň a není Plzeň

Stále stejné zajímavé mosty přes černá koryta

Křižovatka v dešti, trolejbus a starý dům

Vize pokračují, vcházíme do úzkého domu

Prach na rozpadlém schodišti leží už snad staletí

V té nejvyšší místosti je spousta starých skříní

Otevírám skříň a nemám slov, ve snu vidím špínu…

Pocity špinavé - popílkoviště

Pocity špinavé - vize trolejbusů

Pocity špinavé - voda a beton

Pocity špinavé - konečná tramvaje

Pocity špinavé - Umbrtka