Otroci lesa a černého mrazu

Bahno cesty chladem kornatí

Tam, v lese starším nežli čas

Kráčel mnohý poutník lesem tím

I bahno jeho mysli sežral mráz

V jeho hlavě usídlil se led

Led, který nikdy neroztál

Led, dávnou záští zbarvený

Led, který vyšel z tepen skal

Vprostřed lesa leží skrytá pláň

Správný směr cítí každý z nich

Pílí jak vlk stíhající laň

Každý z mužů lesem lapených

Na té pláni na ně čekají

Ti, k nimž se budou počítat

Ti, kteří neodejdou

Ti, kteří tvoří tento řád

Otroci lesa a černého mrazu

Dělníci ledu

Dělníci ledu

Každý den tam svorně pracují

Tak, jak jim káže zimní moc

Jejich zpěv pak také svorně zní

Když les svírá šeroskvoucí noc

Pod rukama mocná roste věž

Věž, s níž se šíří šedý svit

Věž, která slunce zastíní

Věž, v které Pán se chystá dlít

Otroci lesa a černého mrazu

Dělníci ledu

Dělníci ledu

Cítím všude mezi kmeny stín

Za bouří plane k nebesům

Svojí prací se mu pokloním

Mé dílo ať zpevní temný trůn

Cítím, že již brzy přijde den

Den, kdy věž vroste do mraků

Den, který čeká každý z nás

Den, kdy duch vstoupí ve svůj dům

Cítím, že se blíží lesem Pán

Ten, který dýchá skrze zem

Ten, jemuž tělem bude věž

Ten, který bude vládnout všem

Pán, který rozdal kladiva

Pán, který mluví skrze led

Pán, jenž káže, co postavit

Pán, jemuž bude patřit svět

Otroci lesa a černého mrazu

Dělníci ledu

Dělníci ledu