Přátelé

Stavím si doma přátele

Ze dřeva a podzimního listí

Až pošlou mě do prdele

Zůstanou u mě jistí

Přátelé ve sklepě už vystaveni

Tiší, vycpaní slámou

Konstrukce ze starých pražců

Tolik let snění i destrukce

Smíchu ve spánku, či bdění

Až opustí mě přátelé na rohu pod lampou

Kde smáli jsme se bohu

Pomalu kráčeli a řvali:

"Do prdele, do prdele..."

Přátelé přichází za mnou

S úsměvem na tváři

S pokryteckou hrou

A já říkám: "Marš, barbaři!"

Oni smutně odchází tmou

Láska je však nekonečná

Křivka, linie a tečna

Křičet, trhat a být tiší

Moje slečna nekonečná, věčná