Prostoupen lešením

Odebírám se ku spánku

A už klesají víčka schředlá

Otevírá se širý duchovní svět

Svým chmurným šatem odívá mě

Jak mech provlhlá prkna

Umbrtka káže co se sluší

Ve snech ve špíně vymáchaných

Obývám leckteré přídomky

Čtvrtí posvěcených a nacházím

Kus hlíny vystužený lešením

V pravdě téměř lejno páně

Mohutnost jeho ducha docením

Kráčím podél cihel v betonu

Stejný ve snu i na živo to chci

Avšak to lešení po probuzení

Prostupuje nečekaně skutečnost

Svým chmurným šatem odívá mě

Ve snu to byl duch, na živo puch

...marně a neustále se balamutí tím že si

pouští televizi, kdyby raději trochu

pustili ze svého vývodu bokem, náš pán

by měl víc omáčky na hovězím u koně