Putovní knír

Putovní knír spí v lipové koruně

A ze sna černě číhá

Spí v pylové výsypce

Je přikryt prachem

Krustou práce

A v krustě je rýha

Kterou navečer se protáhne

Putovní knír

Kolem věrně stojí šedé ulice a stěny

Kolem táhnou šedí lidé, každý má kus

kulisy

Své a svého světlavého světa

Koho si knír vyvolí, ten bude mít knír

Knír už kníry mává

Knír už neslyšně se snáší na tvář

hostitele

Přílípne se, směle vrůstá

Drobné kníru kořínky už pronikají kůží

Pro dnešní noc mám putovní knír

Vůle kníru tohoto je prachmatická

Snad si ho sám pan Umbrtka

Odněkud břitvou kdysi oholil

Muže s knírem poslouchají stroje

Bagry drbe pod bradou

A mezi oušky kompresory

Pak stačí jen poručit: „trhej - sbíjej -

bagruj”

Tak je přes noc odstraněno

Asi deset špatných domů

Muže s knírem poslouchá i výkop

Muž s knírem mu fanaticky přikazuje

Volně manévrovat městem

Tupý noční sportovec běží tichou ulicí

A výkop ho neúprosně stíhá

Pojízdná díra v asfaltu

Dohání ho, nehodného

Otvírá se přímo pod ním

Sportovec se v jámu řítí

Sluchátka s tropickou hudbou taky

I mobil

Mobilní má být výkop, ne nějaký telefon

Tak je přes noc odstraněno

Asi dvacet špatných lidí

Muž s knírem přitahuje také

Jen slečny určité

Ale o to teď nejde

K ránu putovní knír

Kořeny z tváře vytáhne

Rozpíná kníry a zpět letí do tmy

Do stromů u strojů

Do stromů s šedavou kůrou

Pod krustu spát

Budím se s údivem

Co to mám po kapsách

Co to mám za nehty

A proč mám podrážděný

Pysk