Šedá v úle

U tichého staveniště maringotka

Rozbřesk mosty stínů

Svařil plamenem

Stín jeřábový

K maringotce vede

Stínem tím pán Umbrtkapán

Nad ránem se šourá

Přinapuchlou tváří, coby plnovouse

Nese, podpírá roj včel

Hrubou silou odchlipuje plát

Zahnizďuje v maringotku včely

V úl ji mění

Včely pána Umbrtky jsou prejtonosné

Sedají na prasata, co rozkvétají zjara

Která bují

Jejichž koryta hle! sen o perle vytěsňují

Ten o perle hozené a skryté

Prejtonosné včely na brav sedají

A prasata opylována

Masem jedno druhého

Však zabřezly by bachyně i bez toho

Tovížejo

Vždyť je jich všude tolik

Prasat u struků a koryt

Která rozkvétají zjara

Na ně prejtuvčely sedají

A s nožičkama buclatýma

Do úlu se vrací

Z těžkých šedých pláství

Stáčí Umbrtka pán prejt

Když si na něm pochutnává

Hladí ji po hlavohrudi

Jednou rukou mlsá

Druhou hladí včelí královnu

Tak užírá pán Umbrtkapán prasata

Tak, aniž by co o tom tato věděla

V maringotce-úlu mezi plástvemi

Uvězněny bulvy, kosti, modráky

Pod živoucími půltunami křídel

Vytřeštěné v bzučení a pohybu

A vytřeštěné do pohybu zazděny

Jako hračky nekřtěněte v předsálí

Umbrtka tam navždy zaklel

Zakul do slaného tlení

Pod živými půltunami kusadel a křídel

Dělníky, kteří si moc přispali