Siluety ve městě

Vidím troleje, táhnou se ulicí

Zrak okouzluje žulové dláždění

Mlží se vize mé, siluety vozidel

Sen i skutečnost, zátiší dojemné

Prach ve tvářích dělníků a jejich dnů

Vzpomínky povstávají, vytékají na povrch

Symbolem starých snů jsou vody mých světů

Chladná černá nádraží vždy terčem cest

Musím jít šedou ulicí,

jen staré domy kolem

Jediný lesk, ketrý spatřím

je obraz lamp ve dlažbě

Za jemného deště je

každá krůpěj skvostem

Line se všude chlad,

ze sklepů a z chodeb

Za městem šedá stráň,

nad ní na kopci točna

Dunění tramvají zní

pod opadaným stromem

To jsou ta místa,

vize černých alejí

Siluety ve městě,

každé noci spatřuji

Druhá tvář mnou oboustranně proniká

Vnitřní a vnější vlaky, špína a její pravda

Zakrytá stěna práce čeká na svůj den

Vedou k ní koleje, pražce, zhmotňuje můj sen