Smír

Sedím tam jen na zemi

Poslouchám zemi i hlasy

Sleduji nepatrný pohyb

Cikánův knír pomalu ohýbán je větrem

A topoly tiše ševelí u garáže

Co zde stojí od šedeátých let

A předtím zde možná býval park

A chodil ho rozsvěcet chlápek

Ten byl postarší

A už nedělal nic jiného než tohle

Dělal to pomalu a dobře

Jeho vážnost děsila děti

Které dnes už po důchodu dávno v zemi spí

Nebo vtěleni do černých myslivců

Nabízí mastičku na kůži malým chlapcům

Ve "Voresovských" lesích

(Původně ve Schwarzwaldu - dle vyprávění)

Cikáni teď zde jsou, kde předtím nebyli

Ale jejich poezie ponechává

Co staré již bylo smysluplným, starým

Na houpačkách jen sedí

A vraky aut rozhoupávají

Jako své zlověstné černé kníry