Umbrdel Umbrtka Umbrtkovo dětství

Především je sám pan Umbrtka

Bez rodičů, skvostné dětství

Byt měl plný starých věcí

I chůva byla stará, rezavá

Nosila maso Umbrtkovi chůva

Svižným krokem do schodů

Umbrtka však chtěl jet vlakem

Do škodových závodů

Proutěný košík plný masa, střev

Na každý den stejné množství

Silný lékař tahle tradice

A spotřeba masa bez hranice

Jako batole Umbrtka pil

Krajkovaný vývod bokem

Baculaté chůvy své

O Petrohradu už také snil

Chůvě došel vývod bokem

Již nemohla kojit Umbrtku

Proto si řekla proč ho nepohodit

U popelnic místa dost

Položila malé děcko tedy

Do špinavé káry mezi plechy

A opodál v křoví čeká

Kdo káru s děckem odveze

Bezdomovec v celé své nádheře

Kroky na Petrohrad mířené

Ozářený aurou práce Umbrtka

Život špíně bez stagnace dal

Géniem práce se stal

Umbrtkovo dětství, doba nepoznaná

Umbrtkova práce, špínou požehnaná

Umbrtkova hnědá, barva slavnostní

Umbrtkovy vlaky, hnědý výpravčí