Volvorod Umbrtka Mám neustále v srdci Umbrtku

Oděni ve vatových kabátech, ušlechtilém to brnění

Osedláváme parní válec, láskyplné stvoření

A hrdě stroje nesou nás zákoutími bez slunce záření

Ranní rosou posedané lešení

Kouty našeho města, proluky, výkopy, stavení

Hlínu posiluje bednění

Mám neustále v srdci Umbrtku

Když zavřu oči, z výšky vidím Skart

Jeho chůze tkví ve věčném záklonu

Mám neustále v srdci Umbrtku

Jak na zemi špínu rozdmýchá:

Vidí, jak obzoru množství kreténů pospíchá.

"Zachraň se, kdo můžeš", volá umytý. Zapoměl vypnout

sprchu a již je zabitý.

A postupuje ulicemi umbrtkova divize

Jezdci na parních válcích, bagrech...

Kdo volá nebo drží mobil, předem zatracen,

v soukolí ocelových hrotů zabit, rozčtvrcen...

A pomalu Umbrtka boří nové domy

Chce obnovit vše staré: počasí, továrny, stromy

Nebude Umbrtka pracovat v rytmu nové doby

Veteráni v boji proti slunci, prach je přítel Umbrtkův

Vyznavači ve špinavé zbroji, kontejner je ocelová sluj

I příroda se rovným dílem podílí na blokádě slunce

Vždyť i zmrzlé stromy jdou za jasným cílem