Tříska

Voda se do řeky halí

O dno si hojí svůj chlad

Hledá co nemůže najít

Jako já

Všechno se zdá být tak blízko

Stačí se jen trochu hnout

Strom v sobě lomcuje třískou

Jako já

Jako němá dlouhá věta

Voda šumí jen

a čeká

Zda si neodpoví

Čeká zda už v sobě stačí

Vlny vytváří a ztrácí

Osamělou intonací

Pluje mezi slovy

Jako já

Strom v sobě ve kmeni

Třísky se drží

Jako by pod kůrou

měl lidskou kůži

A větve jako dlaň

Do vody hledí

Visí nad hladinou

A nepohladí

A vlnu za vlnou

Hladina roní

Že co teď nestihla

Už nedohoní

Těch věcí před sebou

Jenom kde začít

Času je bez konce – a nevystačí

A nevystačí

A nevystačí