Tvář

Stéká mi tvář s obličeje

na polštář

Loužička nestálosti

Slaný lidský kalamář

Vypuštěná do dlaní

se lepí prstům na bříška

Bojí se

že na světle

zcela oprýská

Stéká mi tvář s obličeje

na polštář

Písmenka pochybností

Slabý lidský slabikář

Stéká mi tvář s obličeje

na polštář

Skrývá se jak téměř vytrhaný

lidský kalendář

Tvář mi stéká

dolů na polštář

O dlaně oddaně

se zachytá

Prosí ať se nehýbám

že nic se nikdy nevrátí

Že stéká jako modlitba

po vosku prokletí

Tvář pružinu napíná

a doufá že ji vymrští

Že steče jako bublina

po vosku neštěstí

Proteče mi prstama

a zbyde z ní jen ozvěna

Vrátí se do neznáma

kde je zrozená

Sobě tváří v tvář

sedím s tváří v dlaních

Výslech už začíná

Každý brání svá

chybná rozhodnutí

Jen tvář je proklíná