Uši

1.

Slova buší na zastrčenou petlici zevnitř

jako se oheň dere z kopřivy

Zní to v uších jak nenapsaný dopisy

lítostivý a trochu mstivý

Slova stojí až na úplným okraji řeči

A co je za ním sama netuší

To nás dojímá - proto k sobě potají

nastavujeme svoje uši

2.

Ke dnu padá kámen

Letí jak dým

jenž do ohně zpátky míří

Voda se zavíří

Dno se zpění

a nic už není jak dřív

Ke dnu padá kámen

v piruetách

A do duše strach se plíží

Voda ruce zkříží

nad hladinou

jak ten kdo je spoutaný

Není všechno dílem

nahodilým

I ve vodě kámen tíží

Voda se zavíří

Dno se zraní

A nic už není jak dřív

3.

Zní to jako stín

Nejpotišejším

poutem ke své věci

pevně spoutaný

A zní to jako stín

Nejpokornější

touhou po své věci

tiše zmítaný

Věc své stíny

Neslyší

Zní to jako stín

Dávno vyhaslý

Zní to jako stín když bloudí

sám a sám

A zní to jako stín

Dlouhý vleklý stín

Zní to jako tma podivně

Zářivá

Tma své stíny

Nevnímá

4.

V kamení

není

prý žádné překvapení

Prý se v něm nic

nikdy nemění

A tak když

slyší

někdo hlasy v kamení

je to asi

špatné znamení

A co když

není?

Co když tohle znamení

je tím co nás náhle promění?

Co nás náhle promění!

5.

Ke dnu padá kámen

Letí jak dým

jenž do ohně zpátky míří

Voda se zavíří

Dno se zpění

a nic už není jak dřív

Ke dnu padá kámen

v piruetách

A do duše strach se plíží

Voda ruce zkříží

nad hladinou

jak ten kdo je spoutaný

Není všechno dílem

nahodilým

I ve vodě kámen tíží

Voda se zavíří

Dno se zraní

A nic už není jak dřív

6.

A tak

uši učí uši poslouchat!