Ráno

Dmi

Nad ránem vodcházíš, a noc ji jenom znáš, proč pak se vytrácíš

Jestlipak víš, když ji opouštíš, kolik má náušnic?

Dmi

Nemůžeš vodejít a čaj s ní nevypít, dát pláč do jejich ran.

Něco je mříž a něco stín a mezi tím ty nemilován!

Dmi

Dej tvář ji do dlaní a vzdej se na chvíli, přestaň se lásky bát.

Pak pochopíš, že není míst, že nejdál seš tam, kam rád se vracíš!