Atlantida 99

Den jako složený z barevných pohlednic

Prohlížel si svůj obraz na hladině

A z jeho rozšířených a překvapených zřítelnic

Četlo moře prastarý zápis o nevině

Den sebe slunnější

Hladina moře modřejší

Je v televizi krásnější

Všechny neznámé a nové pevniny

Vynoří se na moři beze svědků

V hlubinách nedohledných vzplanuly ohnivé lekníny

Zvedly hladinu ke slunci jak malinkou cetku

Oheň sebe jasnější

Hlubina neproniknutelnější

Je v televizi krásnější

V žáru magmatu

Ve vodním gejzíru

Vrátila se ztracená Atlantida

Jako by zbytky sloupů

Byly svědomím vesmíru

Jenomže v knihách se toho moc napovídá...

V písku ztracená, s rozmáčeným víkem

Chaluhami zdobená truhla se zákoníkem

Čeká tu staletí mezi lasturami

Až jednou dojde ti, že jsme tu sami

Že jsme tu samotni s nádherou nekonečnou

A věčně ochotni vyskočit před konečnou

Stále v náladě věci komplikovat

A jen díky nám teď začínat znova

V truhle je uložená

Na svitkách zažloutlých

Moudrost učení minulé lidské bídy

Kdo přečte poselství na listech zetlelých

Stane se vládcem Atlantidy

Zhmotňování myšlenek a přání

Magie dorozumívání

Nádherný neznámý kov

Telepatie totálního snění

Neskutečné kouzlo zapomnění

Všech znovunalezených slov