Balada z parku

Svou tvář měl stářím vrásčitou

Hřebíkem hůlku pobitou

Chodil sám

Stále sám...

Já vídal jej, jak přihrben

Napichoval celý den

Projeté lístky z tramvaje

Kam vítr je svál

Chodil městským parkem

A každý kout tu znal

Pod stromy se s deštěm ukrýval

Všechno nepotřebné, co odložil náš svět

Našel svojí hůlkou naposled

A kdo by se ptal po ceně

Té chvíle snění zlacené

A poezie ztracené

Kam vítr ji svál

Bydlel v suterénu

S oknem nad zemí

Po ránu

Se zdravil se všemi

Svět vycpaných ptáků

A starých pohlednic

Svět prodřených fraků

Není víc

Milion zápalek si skryl

Aby z nich jednou postavil

Lodě v lahvích, které nevypil

A plout v nich chtěl v dál

Kdo to za nás určí

Je to málo nebo dost

Žít stále něčí minulost

Kdo to za nás poví

Zda to stačí

Nebo ne

Čím životy jsou si podobné

Pak jednoho dne nepřišel

A už jsem o něm neslyšel

Nikdy víc

Nikdy víc

A kdo by se ptal po ceně

Té chvíle snění zlacené

A poezie ztracené

Kam vítr ji svál

Kam vítr ji svál...