Bim bam

Jó, svět sál novu mízu a jaro přišlo k nám,

já potkal Monu Lizu, chyběl jí jen rám.

Její úsměv poznám, byl to zaručeně on,

proto mi teď srdce zvoníš jako zvon.

Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,

mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.

Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,

mám strach, z čeho to už víš.

Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům

a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu.

Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí

a všechny zvonu k tomu cestou zvonili.

Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,

mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.

Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,

mám strach, z čeho to už víš.

Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí,

pak všichni známí zblednou bledou závistí.

Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám

a cestou budou zvony zvonit jenom nám.

Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát,

aby bylo jednou na co vzpomínat.

Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád

k svadbě bla-bla-bla-hopřát

k svadbě bla-bla-bla-hopřát

k svadbě bla-bla-bla-hopřát, a znova:

k svadbě bla-bla-bla-hopřááát